GALERIE GRAND CAFÉ

fcb

Gutfreund Otto

kodet

Otto Gutfreund (3. srpna 1889, Dvůr Králové – 2. června 1927, Praha[2]) byl přední kubistický sochař, průkopník českého novodobého sochařství světového významu. Jeho socha Úzkost (1911–12) je považována za první kubistickou sochu.

V díle Otty Gutfreunda jsou jasně patrné dvě tvůrčí fáze, které jsou odděleny obdobím první světové války. Ve svém předválečném období uplatňoval v sochařské tvorbě principy kubismu, přičemž se zabýval vztahem plochy a objemu. Druhá etapa, označovaná jako sociální civilismus, se řadí k moderním realismům dvacátých let a je radikálním odklonem od předchozí kubistické fáze. Vedle individuálního figurálního sochařství začal také vytvářet množství oficiálních zakázek pro nový československý stát. [17]

V počátcích své umělecké dráhy tvořil reliéfy, portréty, hlavy a figury charakteristické výraznou dynamikou a expresivitou. Promítají se v nich autorovy osobní pocity. Vytvořil sérii bronzových reliéfů se sociálními nebo všelidskými tématy jako Fabrička (1910), Cihláři (1911), Žena s dítětem (1911) nebo Adam a Eva (1911).

Vrcholem tohoto kuboexpresionistického období je socha Úzkost (1911–1912), kdy kompaktní objem figury je tvarově deformován lomenými hranami a zářezy. V sochách Hlava ženy (1912-1913) a Hráč na čelo (1912-1913) se forma proměňovala přes destrukci reálných objektů až k abstraktním formám. Gutfreund postupně přetvářel skutečnost do nových tvarů propojením jednoduchých geometrických těles a stále více se přibližoval k analytickému kubismu a abstrakci. Typickou podobu tohoto postupu představuje Kubistické poprsí (1913-1914) nebo dřevěná plastika Sedící ženy (1916). Na tyto principy navázal i v prvních plastikách vytvořených po přestávce způsobené válkou, jako jsou Hlava ženy II (1919) a Námořník s dívkou (1919).

Od počátku dvacátých let, pod vlivem lidských i sociálních zkušeností, Gutfreudova individuální sochařská tvorba získala zcela novou podobu. Jeho figurální i portrétní plastiky dostaly realistickou formu, zaoblené tvary a civilní, zklidňující výraz. Byly realizovány v terakotě nebo pálené hlíně, povrchově upraveny polychromií. Prvním dílem v tomto novém stylu byl Autoportrét (1919), následovaly podobizny vlastní matky, Táni Bassové, Milady Lindnerové a další. V portrétech z pozdější doby, např. Karla Kopřivy nebo Emila Filly (1926) se již vice zaměřil na vyjádření charakteru a psychického rozpoložení osob.

Důležité místo v této době přikládal žánrovým plastikám s pracovními náměty a postavami dělníků, např. Švadlena (1920), Tiskař (1921), Muž u selfaktoru (1921). [4] Vrcholu v civilním vyjádření moderní doby a soudobého člověka dosáhl v žánrových kompozicích Obchod a Průmysl (1923).[9]

Na ně navázaly práce intimnější povahy jako sousoší Rváči (1924), Milenci (1925), Na mezi (1925), Soupeři (1926). Krátce před smrtí se Gutfreund znovu začal zajímat o abstrakci a geometrické tvary, jak je zřejmé z jeho Sedící ženy II (1927).

Součástí Gutfreundovy tvorby je i řada kreseb, které nejsou jen doplňkem sochařského díla, ale samostatným řešením problémů od expresionismu ke kubismu. Dokladem jsou kresby ze skicáku z let 1909-1910 nebo kubistické kresby z období 1912-1913.

Z monumentálních realizací, které Gutfreund vytvořil na objednávku, jsou nejznámější pomník Babičky Boženy Němcové v Ratibořickém údolí, reliéf Návrat legií pro Legiobanku v Praze a pomník T.G.Masaryka v Hradci Králové.

Kudyznudy.cz - tipy na výlet

Copryright 2021 Galerie GRAND CAFÉ

Václavském náměstí Znojmo

galeriegrandcafe@seznam.cz | +420 604 200 692

web by GOLDEN ORANGE s.r.o.